Close
Skip to content

z čeho se látky vyrábí

Hedvábí jemné vlákno od motýlů

Hedvábí anglicky: silk

Proč je tak důležitý:

Pravé přírodní hedvábí patří stále mezi velmi luxusní textilní materiály, ačkoli už dávno není vyhrazeno pouze čínským císařům ani není vyvažováno zlatem jako v dobách římské říše.
Získává se z kokonů housenek bource morušového (Bombyx mori). Největšími producenty jsou Čína, Indie, Japonsko, Rusko, Uzbekistán, Korea, Thajsko a Brazílie. Každoročně se na světě vyrobí kolem 35 tisíc tun surového hedvábí.
Vyrábí se z něho hlavně tkaniny na šaty, halenky a košile, luxusní spodní prádlo, kravaty, šátky a šály, deštníky, speciální šicí nitě, příze na ruční pletení. Z technických výrobků jsou to např. padáky.
Výtvarníci využívají jeho vlastnosti snadno přijímat barvy k malování na hedvábí.
Bílkoviny, které spojují hedvábné vlákno, se jmenují sericiny a mají velké využití v kosmetice (pleťové masky, šampony aj.), v medicíně a při výrobě léčiv.

jfosu0r

Jak vypadá

Přírodní hedvábí je jemné, ale pevné, pružné, hebké, má zvláštní lesk, dokáže v létě chladit nebo v zimě hřát, dá se snadno barvit. Nezpůsobuje alergie. Doposud žádné umělé vlákno není schopno hedvábí plně nahradit. 
Pravé přírodní hedvábí se získává z kokonů housenek bource morušového.

Bourec morušový je noční motýl, „můra“ bílé až krémové barvy. Tělo má pokryté jemnými chloupky, rozpětí křídel je 4–5 cm. Samička může být až 3x větší než sameček. V dospělosti motýl nepřijímá potravu, žije jen několik dní. Po spáření a nakladení vajíček umírá. Housenky se živí listím morušovníku bílého nebo morušovníku černého.

Původ a zpracování

Bourec morušový pochází z Ćíny, kde se již ve 3. tisíciletí př.n.l. začal chovat pro hedvábí. Ve volné přírodě se nevyskytuje. Jedná se tedy o „domácí zvířátko“ zcela závislé na člověku. Během tisíců let domestikace zcela ztratil schopnost létat a bez lidské péče by nepřežil.
Existují však i další druhy nočních motýlů, kteří žijí ve volné přírodě a produkují tzv. „divoké hedvábí“.

Kokon je tvořen jediným hedvábným vláknem. Nejkvalitnější je středová část 300–900 m dlouhá. Hedvábná vlákna jsou bílá, velice jemná a lesklá. Aby nedošlo ke znehodnocení vláken, sbírají se kokony hned po zakuklení. Housenky se usmrtí horkým vzduchem nebo vodou a vlákna se navinou na cívky. K výrobě 1 kilogramu hedvábí je potřeba asi 2-3 tisíce kokonů, což představuje asi 3200 kilometrů vlákna.
V Indii nedávno vznikla nová šetrná metoda výroby, při které se kokony rozříznou a housenky se ponechají živé.

Výroba hedvábí nespotřebovává tak obrovské množství vody jako bavlna, ani nevyžaduje používání nebezpečných chemikálií. Současně s chovem bource morušového je třeba také vysazovat rozsáhlé morušové sady.
K výrobě 35 tisíc tun hedvábí potřebují housenky asi 500 tisíc tun listů moruše!

09d34ce2ac6c465cb09306d27a2d9083

Chov bource morušového


K chovu bource morušového je nutné teplé a suché prostředí, pečlivá čistota a ticho. Samička naklade 300–500 vajíček, velkých jako zrnka máku. Za deset dní se z nich vylíhnou larvy dlouhé kolem 1 cm. Chovatelé je začnou je krmit morušovým listím.

Housenky jsou velice žravé, do zakuklení spořádají 10 000 x víc potravy, než po vylíhnutí váží.
Po 30 až 35 dnech se housenka asi 30 x zvětší a její váha se znásobí 9000 x. Poté změní barvu na světlejší a začne si vyrábět kokon ze svých slinných žláz.
Tyto žlázy vypouštějí speciální tekutinu, která na vzduchu ztuhne a vytvoří tenké, ale pevné vlákno.
Délka vlákna, které musí každá housenka vyprodukovat k zakuklení, je okolo 2 km a zakuklení trvá 2 až 3 týdny. Během této doby se promění v dospělého motýla, který se z kokonu prokouše ven.

Hedvábí tajemné a legendami opředené

Podle jedné staré legendy objevila hedvábí čínská císařovna Si Ling-š’, která žila v době kolem roku 3000 př. n. l.
Seděla na zahradě paláce a popíjela čaj, když vtom jí do nápoje spadl kokon bource. Císařovna ho chtěla vyndat, ale z kokonu se začalo odvíjet jemné vlákno. Když ho celé odvinula, spatřila uvnitř kuklu. Začala pozorovat a studovat život bourců, až se nakonec stala zakladatelkou čínského hedvábnictví.
Tajemství výroby hedvábí objevili lidé v Číně před více než 5000 lety a velice pečlivě je střežili. Hedvábí vyvažovali zlatem, zhotovovali z něho roucha císařů, považovali je za posvátné. Za vyzrazení hrozil trest smrti. Trvalo celá staletí, než byla výroba hedvábí objevena i v Koreji, Japonsku a dalších zemích jihovýchodní Asie.

Jiná legenda vypráví, že jedna čínská princezna propašovala vajíčka bource morušového do Japonska, ukrytá ve svých vlasech, a od té doby Japonci začali chovat bource a používat hedvábí.

Hedvábná stezka

Do Evropy se hedvábí dostávalo po nejstarší a nejdelší obchodní cestě světa. Ta vedla z čínského města Si-an přes celou Asii až do Středomoří. Cesta trvala nejméně rok a kromě hedvábí karavany převážely také parfémy, koření, čaj, papír nebo porcelán. Z Říma potom zpátky vozily zlato a stříbro, skleněné nádobí, víno a další zboží. Hedvábná stezka byla nesmírně důležitá pro kulturní rozvoj všech oblastí, kterými procházela, protože kromě zboží s ní putovaly i náboženské a filozofické názory a znalosti z mnoha vědeckých oborů.

Celková délka trasy činí přes 8000 km. Největší význam měla ve starověku a středověku, ale až v 19. století dostala své jméno Hedvábná stezka.

Poprask ve starém Římě a mniši pašeráci

Jakmile se hedvábné látky dostaly kolem roku 200 př.n.l. do starého Říma, vyvolalo doslova poprask. Všichni boháči toužili vlastnit tuto „plátěnou mlhu“, o které se domnívali, že roste kdesi v daleké cizině na stromech. Obchodní cesty však ovládali Peršané, s nimiž vedl Řím časté války. Hedvábí bylo vzácné a vyvažovalo se zlatem, což přispělo k významnému hospodářskému oslabení Římské říše.

Traduje se, že roku 552 vyslal byzantský císař Justinián do Číny dva mnichy, kterým se i přes hrozící trest smrti podařilo propašovat vajíčka a kokony bource morušového v dutých bambusových holích až do Cařihradu.

V 11. století se chov bource morušového rozšířil i do Evropy, přes Itálii se v době panování Marie Terezie dostal i do Čech. České hedvábnictví dosáhlo vrcholu v polovině 19. století. Známé bylo francouzské hedvábí z velkochovů v Lyonu. Úpadek evropského hedvábnictví způsobily nemoci bource morušového, konkurence dováženého zboží a vynález umělých vláken.

V současné době se bourec morušový chová v Čechách pouze pro výzkumné účely.